Jaká byla Vaše cesta do fotbalového prostředí? Kdo Vás přivedl?
V podstatě jsem za míčem běhala už od doby, co jsem začala chodit, K fotbalovému družstvu jsem se ale přidala zhruba v jedenácti letech na popud mého taťky, který fotbal také hrával a měl k němu velice kladný vztah.
Jaké byly ony začátky a kde jste kariéru nastartovala?
Bylo to fajn, začínala jsem u nás v Borovanech za smíšený tým mladších žáků společně s dalšími asi pěti děvčaty a tehdy jsem u toho vydržela přibližně dva roky.
V té době jste v Německu absolvovala vcelku úspěšnou soutěž. Přiblížíte nám, oč šlo?
Jednalo se o soutěž v počtu nožiček, aniž by míč spadl na zem. Bylo to pro celkem úspěšné představení a umístila jsem se na pěkném místě, z čehož jsem měla upřímně velkou radost.
Pěkné umístění? Nejste zbytečně skromná?
No, dobře (směje se). V kategorii dívek jsem soutěž zvítězila, ale celkové umístění se počítalo společně s chlapci a muži a tam už byli tací, co dopadli lépe. Celkové umístění ani počet nožiček si již nepamatuji.
Nevzpomenete si ani na přibližné číslo?
Celá záležitost je už stará celkem deset let, takže bych to už nějak zvláště nerozmazávala, ale můj osobní rekord se zastavil na čísle 347. Byl to ale nesoutěžní pokus bez tlaku stresu (usmívá se).
Jak jste se vlastně na takovou soutěž do Německa dostala?
Do Německa jsme jeli na fotbalový turnaj a bydleli jsme tam rozdělení v místních rodinách. Na hřišti, kde se turnaj odehrával, navíc probíhala tato soutěž v nožičkách, tak jsem se jí zúčastnila.
Co následovalo po oněch dvou letech v žákovské kategorii?
Nabízely se mi dvě možnosti. Buďto jsem mohla přestoupit do starších žáků a nebo skončit. Tehdy jsem se rozhodla pro druhou možnost. Osobních důvodů jsem k tomu měla hned několik.
Můžete být konkrétnější? Co Vás přimělo ukončit fotbalové působení?
Jednak jsem zjišťovala, že fotbal dívek s chlapci je jiný, než byla má představa, ale hlavně jsem mu věnovala veškerý svůj čas. Nebyl problém, abych si šla ještě po tréninku kopnout s kamarády, ale bohužel jsem kvůli tomu začala zanedbávat školu a ostatní zájmy. Než jsem ale skončila, stihla jsem pár zápasů odehrát za ženský tým, k němuř jsem se po následujících deseti letech opět vrátila.
Deset let je opravdu dlouhá doba. Věnovala jste se za tu dobu jiným sportům?
Samozřejmě, že ano. Mimo jiné jsem se věnovala házené, basketbalu a nohejbalu. A právě nohejbal se do mé minulosti zapsal celkem tučným písmem. Společně s mou kamarádkou jsme se zúčastnily dvou turnajů a vytvořily první dívčí tým v poslední dekádě.
Jaký byl pak Váš přístup k fotbalu? Nadobro jste se s ním přece nerozloučila.
Zcela pochopitelně mi fotbal chyběl. Mnohdy jsem sama sobě pokládala otázku, jaké by to bylo, kdybych znovu hrála, ale nikdy jsem se sama k návratu nepřemlouvala.
Dnes jste ale opět registrovanou hráčku, čili ten správný signál přišel. Jak to tedy bylo?
Byť jsem byla přesvědčena, že se k fotbalu už nevrátím, dopadlo to přesně tak, jak říkáte. Má kolegyně z práce (Gabriela Repaská, pozn redakce) za mnou chodila snad každý den a lanařila mě, abych se k týmu vrátila. Dosud jsem odolávala.Poté delší dobu nechodila a po čase se dostavila s tím, že je to naposledy a že mám poslední šanci. Že už mě dále přemlouvat nebude, tak jsem pobídku přijala a přidala se k týmu.
Byl pro Vás nový začátek těžký? Co na Vás čekalo?
Zpočátku jsem měla velké obavy, jak mi to půjde. Deset let je přeci jen dlouhá doba. Nevěděla jsem, kolik holek budu znát z dřívějška, jaký na mě čeká kolektiv. Pro mě to bylo těžké už z toho důvodu, že jsem s holkami neměla žádný trénink a první setkání se spoluhráčkami bylo takové, že jsem nastoupila rovnou do soutěžního zápasu.
Vzpomínáte si dobře na onen zápas? Jak se Vám hrálo a jak utkání dopadlo?
Mám takový pocit, že to byl zápas s Plzní a že jsme prohrály. Nehrálo se mi ideálně, dlouho jsem se na hřišti hledala a měla jsem velké stresy. Sice to mohlo být horší, ale také dozajista lepší. Bylo zkrátka znát, že jsem na hřišti dlouhou dobu nebyla.
Měla jste při tak těžkém začátku odhodlání zůstat nebo Vás napadala myšlenka skončit?
Ani na sekundu jsem si nehodlala připustit myšlenku, že bych to vzdala. Když jsem po tolika letech vrátila, chtěla jsem vytrvat, než se mi alespoň z poloviny vrátí to, na co jsem kdysi byla zvyklá. Ale nebudu lhát (usmívá se), modlila jsem se, aby už zápas skončil.
Co další zápas? Byl pro Vás lepší a cítila jste alespoň lehký progres?
Jak se to vezme. Lepší to bylo v tom, že jsem měla jistá očekávání a věděla jsem, s čím se budu potýkat a co budu muset zvládnout. Herně to lepší ale nebylo, nebo jsem se alespoň v tomhle lépe necítila. V tomto směru jsem potřebovala čas.
S jakou rolí v týmu jste do nové éry své kariéry vstoupila? A jak vás tým přijal?
Už v žácích jsem hrála zálohu a tak na tomto postu pokračuji i nadále. Popravdě jsem byla velmi mile překvapena, jak mě holky přijaly. S některými jsme se znala už z minulosti a ty ostatní mě mezi sebe, alespoň myslím, vzaly velmi dobře. Byla a jsem moc spokojená.
Na hřišti jsme Vás v této sezóně vidět nemohli, jelikož Vás zastavilo zranění. Co se stalo?
Odehrála jsem pouze letní přípravu, ale poranění nezavinil fotbal, ani s ním nijak výrazně nesouvisí, tak bych toto téma nechala spát u ledu. Ale odstavilo mě to na několik zápasů. Už jsem byla připravena znovu hrát, ale kvůli koronaviru jsem do podzimní části sezóny nestihla zasáhnout. V tomhle jsem měla velkou smůlu.
Přesto jste svůj tým pečlivě svou přítomností podporovala.
Ano, přesně tak. Hrát jsem sice nemohla, ale jezdila jsem poctivě na každý zápas, abych holky podpořila a společně s dalšími hráčkami, které pro zranění hrát nemohou, hlasitě fandila.
Měla jste nebo máte nějaký fotbalový vzor nebo případně oblíbený klub?
Pár oblíbenců, stejně jako každý, určitě mám, ale jako o vzorech bych o nich asi nemluvila. Co se klubové scény týče, tak zde mám ráda Barcelonu a Real Madrid.
Oba tyto španělské velikány? Komu fandíte, když je El Clasico?
To jsem přesně čekala (směje se). Záludná otázka, na kterou je velice těžké odpovědět. Mám ráda španělský fotbal, proto je má obliba v těchto dvou klubech, ale o kus blíže je mi, zejména zásluhou jednoho z nejlepších útočníků Světa Lea Messiho, právě Barcelona. Při El Casicu fandím spíše jí.