Čekal vás další nový soupeř, byly pro vás Borovany další velkou neznámou nebo jste se spoluhráčkami z předchozích výsledků soupeřek tušily, co vás může čekat?
Po předchozích zkušenostech již k zápasům vyrážíme bez očekávání. Ty výsledky totiž nejsou konzistentní a tak se předem nedá určit, zda jedeme k papírově silnějšímu či slabšímu soupeři.
A co tedy sama pokládáte za směrodatné?
Jak už jsem v této soutěži poznala, je to prvotně o tom, jak se daný tým sejde.
Poločas skončil bezgólově, byť jste měly územní převahu i více možností k zakončení. Co jste si s děvčaty během přestávky řekly a s čím jste vstoupily do druhé půle?
Prvně jsme si pověděly, že musíme prolomit to takzvané prokletí a konečně vstřelit branku. Podle výsledků je viditelné, že občas máme problém zakončit. Musíme více střílet na zařízení a aktivně dobíhat odražené míče.
Borovany následně během pěti minut dvakrát udeřily. Proběhla potom nějaká rozmluva přímo na hřišti?
To ne, neproběhla, nicméně, pokud nechceme jít domů pěšky, musíme se posnažit (směje se). A my domů vždycky chceme jet autobusem s našim milým panem řidičem, trenérem i fanoušky.
Do hry vás po několika nedokončených akcích dostala Vámi proměněná penalta. Jak se celá situace seběhla?
Martina Procházková přebrala hezkou přihrávku od Anny Duškové a v pokutovém území byla faulovaná. Penaltu jsem zahrávala já a bez sebemenší komplikace ji proměnila.
Kontaktní trefa vám evidentně přinesla více klidu na kopačky a Vy osobně jste v následující čtvrthodině přidala ještě další dva góly a dokonala obrat, je to tak?
Ano, je to tak (usmívá se). Zhruba po dalších deseti minutách tlaku se mi střelou do šibenice podařilo vyrovnat a krátce před koncem nám po nešťastném zákroky brankářky rozhodčí přisoudil další pokutový kop. Pak už jsme vedení nepustily.
Rozhodující moment přišel zhruba dvě minuty před koncem základní hrací doby. Cítila jste na sobě vysokou zodpovědnost?
Už z toho důvodu, že jsme dokázaly vyrovnat a já měla zahrávat penaltu, která nám mohla přinést vítězství, jsem se cítila v horším postavení než u té první. Bylo to pro mě hrozně stresující, ale jsem za to neskutečně ráda. Vstřelila jsem svůj vůbec první hattrick v kariéře (směje se).
Ve vašem velmi mladém týmu máte rozhodně nejbohatší zkušenosti. Jak se Vám se spoluhráčky daří a jak si rozumíte”
Musím říct, že jsem na holky velice hrdá jako “Matka pluku” (zmiňuje ve smíchu), protože jsem průměrně o dvacet let starší než ostatní spoluhráčky. Velice se mi líbí jejich schopnost, jak rychle se dokáží přizpůsobit ženskému fotbalu v dospělé kategorii, který často bývá hodně silový. Poctivě na sobě makají.