Ještě v minulém ročníku jste působila v Borovanech, co předcházelo změně angažmá?
Kontaktoval mě pan trenér Kocina s nabídkou, že bych mohla přestoupit do Českých Budějovic. Šance, kdy bych si mohla zahrát za nově vzniklý ženský tým Dynama, mě zaujala. Pečlivě jsem tuto nabídku zvážila a nakonec jsem na přestup z Borovan přistoupila.
Váš odchod musel být citelným oslabením. Jak se ke změně stavěl tým?
O sdílnosti nadšení nemůže být řeč, to uznávám. Děvčata nejprve nebyla ráda, že se chystám odejít, potom ale skutečnost přijala. Všechny dosavadní spoluhráčky pochopily, že Dynamo bude ideální metou v další fázi mé kariéry.
Podporují Vás bývalé spoluhráčky ve Vašem novém působišti?
Ano, samozřejmě, že podporují a já jsem jim za to velice vděčná. Přestože už nehrajeme ve stejném týmu, stále mezi námi vládnou dobré přátelské vztahy a jsme neustále v kontaktu. Holky se jezdí dívat na mě, já naopak na jejich utkání. Podporujeme se vzájemně.
Jak Vás po přestupu přijal nový tým?
Zpočátku jsem byla značně nervózní. Měla jsem velké obavy, jak mě hráčky v Dynamu mezi sebe přijmou. Přeci jen je to bývalý tým Třeboně a když si vzpomenu na vzájemná utkání Jiskry a Borovan, panovala mezi námi obrovská rivalita. Ale myslím si, že mě holky přijaly dobře. Na kolektiv si vůbec nemůžu stěžovat, jame jeden tým, skvělá parta a cítím se zde velmi spokojeně.
Jaký náboj pro Vás měl zápas druhého kola, kde jste se postavila proti svému bývalému klubu?
Bylo to pro mě dosti zvláštní a zároveň těžké, protože holky z Borovan znají mou hru a ví, jakým stylem hraji. Ale při zápase jsem se snažila vést si tak, jako by proti mně stál jakákoliv jiný soupeř. Soustředila jsem se pouze na hru, ale o poločase jsem šla bývalé spoluhráčky pozdravit.
Zápas jste korunovala gólem. Slavila jste jej nebo převládala spíše pokora?
Mělo to pro mě takovou hořkosladkou příchuť. Cítila jsem takovou radost – neradost. Na jednu stranu jsem byla samozřejmě ráda, že jsem gólem pomohla týmu, ale nějak zvlášť jsem ho neslavila. Byl to divný pocit.
Poté jste se trefila v Kaplici z penalty. Jste zvolenou exekutorkou pokutových kopů nebo je to pro každý zápas individuální?
V Kaplici mě k zahrání pokutového kopu zvolil náš trenér. Ale zvolenou exekutorkou nejsem, penalty mimo jiné kope i naše kapitánka Aneta Svobodová, takže to bylo spíše individuální záležitostí. Důvěry si velice vážím.
Zájem o postup není žádným tajemstvím. Jak se k němu stavíte Vy? Lákala by Vás ČFL?
Za postup bych byla rozhodně velice ráda. Byla by to cenná zkušenost nejen pro mě, ale i pro celý náš tým.
Pojďme se ale věnovat blízké budoucnosti. Další utkání sehrajete před prázdnými tribunami. Jak se k tomu stavíte?
Mrzí nás to, protože fanoušci jsou pro nás obrovsky důležití. Hlasitě nás podporují, jsou s námi a my jejich přítomnost vnímáme. Musíme ovšem respektovat toto nařízení a doufáme, že se situace vrátí brzy zpět do normálu a budeme se moci představit před našimi příznivci.