Už více než dva týdny se nehraje, přičemž Vaše poslední utkání doprovázela divoká výhra na půdě Hradiště. Jak se Vám hrálo?
Hrálo se mi skvěle a zpětně tento zápas musím hodnotit velmi pozitivně. Už od první minuty byla velice patrná naše herní i fyzická převaha. Prezentovaly jsme se spoustou pěkných kombinací, které byly úspěšně zakončeny. Díky takové hře si mohly některé hráčky, včetně mě, vyzkoušet netradiční posty a všechny jsme si s tím poradily na výbornou.
Přesto v předzápasovém rozhovoru Vaše spoluhráčka zmínila, že vám hřiště v Hradišti příliš nesedí. Byly jste samy překvapeny s průběhem hry a výsledkem?
Překvapeny jsme byly, ale zároveň také nebyly. K tomuto zápasu jsme zajížděly v roli favoritek a chtěly jsme tak také hrát už od začátku bez ohledu na to, jaké byly naše předchozí zkušenosti. Tentokrát bych řekla, že nám hřiště, na rozdíl od domácích hráček, dobře sedlo a to se odrazilo mimo jiné i na výsledku.
To bylo s největší pravděpodobností poslední utkání v tomto kalendářním roce. Jaká v týmu panuje nálada?
Pro nás je to velice smutná zpráva. Měly jsme dobrou formu a odhodlání jít si za postupem do vyšší soutěže, jenomže kvůli současné situaci nemůžeme hrát tím pokračovat v cestě za naším cílem.
Jako tým máte za sebou úspěšný podzim. Ani jedinkrát jste neprohrály. Jaký zápas byl z Vašeho pohledu nejtěžší?
Nejtěžší byl bezesporu zápas proti Bohemians. Byl to přímý souboj o první místo v tabulce a také se tak utkání vyvíjelo. Hrálo se převážně na polovině soupeřek, ale kvůli vlastní nervozitě jsme natropily několik zbytečných chyb. To nás stálo lepší výsledek, ale musím říct, že remíza byla spravedlivá jak pro nás, tak i pro protihráčky. Kaňkou zápasu bylo zranění tří našich hráček.
Co pro bylo pro Vás osobně nejsložitější?
V první řadě to, že jsme soupeřky neznaly a nevěděly jsme, co od nich čekat. Navíc jejich kvalita byla, od ostatních účastnic Divize, výrazně rozdílná. Pro nás to byl velice důležitý zápas. Byly jsme nervózní a bylo to na nás vidět.
Vy jste během podzimu ke gólovému výčtu přispěla jednou trefou. Navíc v prvním domácím zápase v novém působišti. Jak se Vám proti Borovanům hrálo?
Já jsem k zápasu přistupovala stejně jako ke každému jinému. Byla jsem plná odhodlání, že předvedu to nejlepší a nechám na hřišti vše. Tentokrát při mně stálo i štěstí, že jsem se trefila a přispěla k naší výhře.
Měla jste před prvním domácím představením v novém klubu nějaké očekávání?
Nejen mně, ale v zásadě celému týmu šlo hlavně o to, abychom před domácím publikem nezapočaly nové angažmá nějak nešťastně. To se naštěstí nestalo a musím říct, že to pro nás byl úspěšný zápas.
Jaké jsou Vaše osobní cíle do konce sezóny?
Chtěla bych se dále rozvíjet jak fyzicky, tak i technicky. Ráda bych sama sebe posouvala stále dál a pomohla tak celému týmu v tom, za čím si jdeme.
A když se budeme bavit v rámci celé kariéry?
V tomto ohledu si žádné vyšší cíle nekladu. Uvidíme, jak jsou karty rozdány a kam mě můj um dovede. Ráda si nechávám otevřené možnosti.
Jak započala Vaše kariéra? Kdo Vás k fotbalu přivedl?
Mé fotbalové začátky sahají do doby, kdy mi bylo osm let a k fotbalu mě přivedl můj táta. Ten měl ve sportu oblibu všeobecně a pevně věřil přesvědčení, že fotbal pro mě bude tím ideálním sportem. Tehdy jsem začala v mém rodném Protivíně ve starší přípravce.
Zde jste strávila celou svou dívčí kariéru?
V Protivíně jsem hrála do šestnácti let za žákovské chlapecké družstvo, přičemž jsem od čtrnácti průběžně nastupovala za zdejší ženský tým. Poté jsem se přesouvala do Třeboně, odkud jsme jako celý tým putovaly pod značku Dynama.
Jak se vlastně zrodilo Vaše první stěhování a to do Třeboně?
Už delší dobu, jsem pokukovala, jakým směrem bych se dále vydala a shodou okolností jsem se doslechla o nově založeném ženském týmu v Třeboni. Popravdě už si nevzpomínám, jak to vše probíhalo, ale vyzkoušela jsem si zde odehrát jeden přátelský zápas, načež mě děvčata přijala mezi sebe.
Po čase následoval onen několikrát probíraný přesun do Budějovic. Názory byly tehdy různorodé, jak jste se k zájmu Dynama stavěla Vy?
Já jsem se na celou situaci dívala velmi pozitivně. Byla to ideální šance, která se jen tak nedostaví a neshledala jsem se s jediným důvodem, proč do toho nejít. Osobně jsem bez váhání byla rozhodně pro.
Co vidina vyšší soutěže, tedy ženské ČFL? Postup je blízko.
Postup je nyní naším cílem, rády bychom si ho vybojovaly a vyzkoušely si, co na nás čeká a třídu výše. Velmi nás lákají nové soupeřky, zkušenosti i zážitky. Zápasy to oproti Divizi jsou diametrálně zajímavější.
V Dynamu působíte v roli opory záložní řady. Je to jediný Váš post? Jaký je případně nejvíce oblíbený?
Začínala jsem v pozici stopera (směje se). Později jsem většinou působila na kraji obrany, načež jsem se posouvala na kraj zálohy a poté do jejího středu, kde působím teď. Zde se cítím nejlépe.
K jakým fotbalovým personám vzhlížíte? Kdo je vaším vzorem?
V mužském fotbale je mou ikonou Bořek Dočkal a co se týče žen, je mou jasnou volbou americká reprezentantka Alex Morgan.
Vaše dosavadní kariéra jistě zaznamenala událost, na kterou budete vždy ráda vzpomínat.
To rozhodně ano. Byl to zápas, kdy jsme coby Třeboň hrály tuzemský pohár. V penaltovém rozstřelu proti nám stanul druholigový ABC Braník, přes něhož vedla cesta k zápasu proti Liberci z první ligy. Já jsem svou penaltu proměnila, byl to krásný pocit, na který nikdy nezapomenu.
Přes Braník jste tehdy úspěšně postoupily?
Ano, v rozstřelu jsme vyhrály 4:3, takže jsme si zahrály také proti libereckým hráčkám. Na ně jsme ale bohužel nestačily a padly vysokým výsledkem 0:8.
Máte v závěru nějaký vzkaz pro spoluhráčky, když se nemůžete sejít na trávníku?
Samozřejmě, děkuji za prostor. Ráda bych holkám vzkázala, ať nezahazují důvěru. Koronavirová situace je sice složitá, ale my vše zvládneme. Určitě se brzy sejdeme na našem oblíbeném místě, jímž je hřiště.