Výkonný výbor FAČRu před nedávnem ukončil amarérský fotbal. Jak se s touto skutečností potýkáte?
Sama za sebe mohu říct, že nám to možná i z části pomohlo. Zranila se nám brankářka, s ní i pár dalších hráček a v mnoha utkáních jsme neměly nikoho na střídání.Osobně jsem na to ale byla již zvyklá z předešlého působení v Protivíně. Samozřejmě mě to ale mrzí, o to více, když je to na tak dlouhou dobu. Jediné pozitivum na tom je, že se do té toby snad všechny holky dají dohromady a bude znovu v plné sestavě.
Počítala jste už zpočátku s možností, že se do konce kalendářního roku soutěž znovu nerozehraje?
Musím se přiznat, že ano. S touto variantou jsem pracovala, ale jsem přesvědčená, že situaci společně zvládneme a na jaře budeme schopny opět bojovat.
Jste úplně bez tréninku nebo máte se spoluhráčkami naordinovaný individuální plán?
V této době je to těžké, ale abychom se nenudily a nevyšly ze cviku, tak jsme si s děvčaty zorganizovaly listopadovou výzvu o tom, která z nás uběhne za celý měsíc nejvíce kilometrů.
Od posledního utkání už uběhly dlouhé tři týdny, podzim jste zakončily krutým přídělem, jak zápas zpětně hodnotíte?
Holky z Dynama jsou velice kvalitní hráčky a je naprosto zřetelné, že do toho dávají úplně všechno. Dle toho to také na hřišti vypadalo. Hodně nás přehrávaly, měly přesné přihrávky i střely, čímž my jsme se chlubit nemohly.
Co dle Vás bylo zásadním kamenem úrazu ve vaší hře?
Patrné muselo být, že jde v zásadě o fyzičku. Ony ji měly parádní, my na ní musíme zapracovat a to mluvím hlavně o sobě (směje se). Nám se celkově zápas nepovedl a Budějovice z toho těžily. Pro Dynamo byla výhra zcela zasloužená, ale stále máme hlavu vztyčenou. Jdeme dál a doufám, že jim to na jaře oplatíme (dodává se smíchem).
Momentálně zaujímáte pátou příčku s minimální ztrátou na čtvrté Borovany. Jaké máte sezónní cíle?
Jsem přesvědčena o tom, že ještě můžeme bojovat o umístění na třetím místě. Přijde mi, že jsme teď několikrát prohrály úplně zbytečně a až budeme opět kompletní, uděláme maximum pro to, abychom ten pomyslný bronz vybpjovaly. Já v to věřím.
Do sezóny jste vstoupily vítězně. až potom přišla série tří proher, Která z nich Vás mrzela nejvíc?
Pro mě byla bez pochyby porážka se Sezimovo Ústím. Zde jsme po poločase prohrávaly 0:2, ale po změně stran jsme nepříznivý vývoj otočily na 3:2 a snažily se vedení udržet. Deset minut před koncem jsme ale dostaly vyrovnávací branku a v osmdesáté deváté minutě soupeřky rozhodly zásluhou pokutového kopu.
Během tohoto zápasu se vám zranila brankářka, je to tak?
Ano, přesně tak. Zranila se bohužel už na začátku zápasu, ale přesto jej dohrála. Následně se druhý den dozvěděla, že má zlomenou nohu a byť mě tato prohra obrovsky mrzí, jí za to, co dokázala a čím si musela projít, velmi obdivuji.
Co Vaše fotbalová kariéra? Jaké byly Vaše začátky?
Volba fotbalu byla poměrně jednoznačná. Můj brácha se mu věnoval a já musela být na každém jeho tréninku a zápase. Kopali jsme si spolu i doma, takže můj zájem a vztah k tomuto sportu smětoval už od mala. Později, když mi bylo šest let, se mnou šel na nábor do Vodňan a od té doby jsem střídavě hrála do čtrnácti let.
Střídavě? Čili Vaše kariéra zaznamenala nové konce a začátky?
Bylo to tak. Několikrát jsem během tohoto období skončila a zase se vrátila. Když mi bylo patnáct, oslovil mě klub z Protivína, kam jsem zamířila a kde jsem byla velice spokojená. Byl tam skvělý tým a úžasná parta,
Poté přišlo stěhování do Hradiště? Co to ovlivnilo?
Tým se nám bohužel díky malé účasti rozpadl a to mě mrzí dodnes, proto jsem přestoupila o dalších pár kilometrů dále do Hradiště.
Z Písku tedy přišla nabídka nebo jste toto angažmá volila z vlastní iniciativy?
Když nám bylo v Protivíně oznámeno, že končíme, byla jsem rozhodnutá, že skončí i má fotbalová kariéra. Potom ale přišla nabídka z Hradiště a společně se mnou do nového působiště přestoupily další tři holky. Zdejší tým nás do party skvěle přijal, takže má spokojenost trvá i zde.
Věnovala jste se od mala i jiným sportům než je pouze fotbal?
V sedmi letech jsem se začala věnovat stolnímu tenisu, k němuž mě přivedl můj děda. Ten mě také trénoval. Celkem jsem ho hrála šest let, než jsem o něj přestala mít zájem. Ale i k němu jsem se po jisté době vrátila, když jsem studovala první ročník na střední škole. S mou spolužačkou jsem byla přihlášená na turnaj, během něhož jsme se dopracovaly až do republikového kola. Od té doby jsem ho ale zase nehrála.
Co Váš oblíbený sportovní klub? K jaké organizaci vzhlížíte?
Už od malička je pro mě srdeční záležitostí FC Barcelona. Mám jí velice ráda, vždy jsem jí fandila a mým snem bylo, abych se alespoň jednou podívala na Camp Nou. To se mi později splnilo a je to můj nezapomenutelný zážitek na celý život.
Máte ještě další zážitky, na které budete vždy ráda vzpomínat?
Takových je celá řada, ale vždy budu mít v paměti blatenský E.ON Junior Cup. V tu dobu mi bylo deset let a hrála jsem za Vodňany.V týmu jsem byla jediná holka, načež mi trenér svěřil svou důvěru a dal mi kapitánskou pásku. Nakonec jsme vybojovali pěkné čtvrté místo a na tento okamžik budu vždy velice ráda vzpomínat.
A naopak nemilé vzpomínky? Na co vzpomínáte nerada?
Bohužel i takové vzpomínky jsou. Za mě to byl důvod konce v Protivíně, když jsme musely do zápasů nastupovat v nízkém počtu hráček a kvůli tomu jsme často prohrávaly. Byly tam hráčky, které se účastnily každého zápasů a dávaly do toho vše, ale také ty, které přišly jen, když se jim chtělo. To mě mrzelo.
Jaký je Váš oblíbený hráč a fotbalový vzor? Někdo z Barcelony?
Co se týče mužů, je to Lionel Messi.Je to neskutešný fotbalový talento a jsem neskonale ráda, že jsem ho mohla vidět naživo. Z žen je to bez pochyby má spoluhráčka z Protivína.
Můžete být konkrétnější, která ze spoluhráček na Vás měla takový vliv?
Určitě, je to Eva Mikulenková (směje se). To právě ona mě podržela, když už jsem neměla chuť dále hrát. Je to velmi dobrá fotbalistka, která se nikdy nebála jít do osobních soubojů, Velice ji obdivuji a také v ní vidím svůj vzor.